Ekologický sen

28.11.2018

Ahoj světě 🌿.
Jsem vůbec první Woobojek na světě s dřevěným zapínáním. Má stvořitelka hodně přemýšlela 🤔, protože měla dost plastových spon, které nejenom že nemají nic společného s ekologickým výrobkem, ale svou životností občas pár uživatelů zklamaly. Nyní mě čeká dlouhá cesta testování a pořádné dřiny, abych udržel i toho největšího a nejsplašenějšího sloního pejska🐕. Tak mi držte palce, protože jsem vážně fešák a opravdu moc bych si přál nahradit mé plastové kamarády.
Tvůj I. Woobojek 🌿 


30.listopadu 00:45
Hotovo!
Opravdu si říkám, jestli bych pro jinou práci pracovala 25 hodin v kuse.
Tohle mi za to prostě stojí! Je druhý na světě a já doufám, že po předání splní mé největší očekávání.
🌿Ručně šité a prošívané
🌿Ručně gravírované
🌿Ručně opracovávané dřevo
🌿2 hodiny čisté práce
🌿3 měsíce vymýšlení
🌿100% bavlna
🌿 Kvalitní silné nitě
🌿10000% lásky
🌿100% důvěry

      Děj se vůle boží, tfuj tfuj. ❤️
                                                       🌲Woobojky - o kus blíže přírodě 🌲

Ekologický sen ...

Tyto dvě první zprávy byly první kroky, které rozjely před Vánoci mou cestu dřevěného zapínání.
Od počátku vzniku značky Woobojky, jsem si v hlavě tvořila představy o takovém malém psím ekologickém snu. Snu dřevěného zapínání. Bylo pro mě velmi těžké představit si, že něco takového je vůbec možné a reálné. Vím sama po svých zkušenostech s ohaři, jaké to je, když vedete na vodítku splašeného pejska  (čti psího tankodroma) a on vám vypne plastovou sponu, nebo rovnou spona praskne. Věděla jsem, že něco takového jako dřevěný trojzubec je prostě nereálné. Dlouho jsem sháněla i různé alternativy, které by zapínání mohly nahradit. Všechny se ale zamlouvaly spíše na malé pejsky a velký tah a škubání by na širokém obojku nezvládly. 
Často jsem své myšlenky zakončovala "zoufalým" smířením, že vymýtit plastové spony budu moci pouze polostahovacími obojky, nebo celostahovacími. Taková představa se mi ovšem dost nelíbila kvůli faktu, že spousty pejsků prostě nemá rádo natahovat obojek přes hlavu. Nápadu jsem se ale prostě vzdát nechtěla....
Přišlo spousty šití a práce kolem Woobojků a tak jsem po dřevěném zapínání koukala jen ve volných chvílích a nevěnovala tomu větší pozornost. Stále mi visela v hlavě myšlenka toho, že dřevo je tak citlivý materiál, že je vskutku nereálné, něco takového zhmotnit. Přesto stále během týdnu doma zaznělo několikrát " Kéžbych já přišla na nějaké to dřevěné zapínání". Toho snu jsem se nehodlala vzdát.
A tak pátrání, sem tam po nocích a dnech pokračovalo, když tu....
Díky mému kamarádovi jsem měla tu čest a mohla jsem poznat jeho velice velice šikovného bratra. Bráška Kuba je jak já říkám "dřevoobráběč" . Práce se dřevem je u něj na denním pořádku a zdá se, že jakákoliv jiná činnost je pro něj taktéž každodenním chlebem. Prostě ten kluk do nepohody, co  pro něj není možné a nejde prostě neexistuje. Oslovila jsem ho s pomocí, nařezat mi dřevěné štítky, které dnes chodí k vám domů na Woobojkách a po pár týdnech mého "sem tam" hledání mě napadl právě on.
Kubo, potřebuji nutně ke svým Woobojkům dřevěné zapínání. Je to asi nereálné co. 
Padalo spousty nápadů. Pásky, které dříve vyrobil s dřevěným zapínáním. To ovšem bylo přidělané na kovové sponě. To jsem nechtěla. A tak už už jsme oba začali sklápět hlavu do klína, ale v obou zněly slova "to přeci nějak musí jít". A taky že jo. Slovo dalo slovo, pár obrázků, pár spojených nápadů a už to jelo. Vlastně, když se na to kouknu zpětně, přijde mi to tak naprosto jednoduché. Tímto Kubo velmi děkuji za pomoc ve zhmotnění mého ekologického psího snu. 
Mělo to všechno ale jedno velké ALE !
BUDE TO DRŽET!?
Bude!  Přesvědčoval mě Kuba. Měla jsem v hlavě hodně otazníků, ale kdo nic nezkusí, nic nezíská. Po pár týdnech, kdy mi doma ležel materiál na výrobu dřevěného zapínání mi to nedalo, zahodila jsem práci, která mi ležela na stole a pustila se do šití. Zkoušela jsem jak bych nápad zrealizovala až jsem téměř po 3 hodinách práce držela v ruce Woobojek, ten Woobojek, ten ekologický psí sen. Chtělo se mi štěstím brečet, ale obavy z toho, zda to zvládne psí krk, byly dost velké na to, abych se předčasně radovala. 
Naše Macinka ( malá splašená psí kobylka ) byla jasnou testovačkou. Strašně jsem se těšila ale zároveň dost bála jí obojek navlíknout a jít s ní na vodítku na procházku. Nechtěla jsem, aby se ten sen rozplynul jedním škubnutím naší fenky. A jak to celé dopadlo ? 
Dozvíte se v sekci všech testovacích pejsků =) .